THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velké změny potkaly našeho řvoucího hrdinu. Po 20 letech, kdy mu zeleninu namísto masa předepisoval Petr Vachler, nám sama Česká filmová a televizní akademie připravila vyhlášení vítězů. Bez nominačního večera, tradičně v hlavním vysílacím čase na jedničce, v sobotu 22.února 2014 z pražského Rudolfína a s Markem Ebenem v roli staronového konferenciéra.
Pokud snad v minulosti mnozí žehrali nad úrovní nominačních i hlavních večerů, nad jejich přehráváním, předbíháním se v trapnosti Duška se Zbrožkem, věčnými „chlapci a děvčaty“ Ester Kočičkové či samochválou Jana Budaře, museli letos zaplesat. Byl to totiž obstojný pokus překonat v nudě předávání cen Thalie nebo Knihy či Vědce roku, a to už je pořádný kumšt.
A rozhodně na tom vinu nenesl moderátor Marek Eben, neboť ten byl přesně takový, jakého ho lidé chtějí mít - neagresivně vtipný (kupříkladu porovnání Českého lva s cenou Anděla, respektive jejími žánrovými sestřičkami, se mu hodně povedlo), to jen spád celého večera, upjatě vážné prostředí, klasický hudební doprovod České filharmonie a někteří předávající (za všechny jmenujme špačkující dvojici Jakubisko/Vorlíček) tomu dávali řádně na frak. Navíc jakoukoliv šanci na zábavu spolehlivě pod zem zakopaly věčné sáhodlouhé prostřihy nominovaných, včetně uvádění počtu jejich nominací. Bylo určitě příjemné vidět po dlouhé době pohromadě kupříkladu trio „Sladké mámení“ (Balzerová, Studénková, Šulcová), které se na večer poctivě připravovalo a fintilo, co mu to však bylo platné, když v přímém záběru byly dámy k zahlédnutí sotva půl vteřiny, než je vystřídal maličkatý obrázek v rohu obrazovky, kde se tísnily spolu s právě nominovanými. A tak tomu bylo po celý večer.
Je hezké, že název cenám nakonec zůstal zachován. Ještě hezčí, že se na místo činu vrátil Marek Eben a třebas i to, že „Hořící keř“ překonal dávný rekord filmu „Je třeba zabít Sekala“ v počtu proměněných nominací (ze 14 získal 11 trofejí ). Český lev po 20 letech „hry na trapnost“ možná potřeboval změnu, ale že by to měl být podobný krok do naprosté šedi dávnověku televizní zábavy s pár trefnými postřehy moderátora a nehezkou novou podobou lva zalitého ve skle? Dost pochybuji. Tak snad alespoň na večerním rautu se dalo nacpat mrtvými zvířátky…
Kompletní výsledky Českého lva za rok 2013 hledejte kupříkladu ZDE
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.